Se srnkama srkám poslední doušek co hasí žízeň žíznivou a ty opakuješ jak naučený papoušek
Všechny stíny už se bojí stínů já pomalu a jistě závislostí k tobě tíhnu je
Když v zátiší se třesou stonky slunečnic strachy chvějí žlutým kabátem před sluncem pak malíř
„To je Coco Chanel ty debile“ „Ne všechno co je módní, co je francouzský musí
Tohle je revoluce běžíme do ulice s rychlostí tvý poluce spojíme vlhké ruce tohle je
Věnováno Lindě… k 18. narozeninám… Aneb i hip-hopový náhled na věc jeví se mi v
Kapitola z Učebnice poezie – O vymřelém druhu Masky připravit rekvizity postavit herce pochválit i
Za vlhkých nocích jen loudaj’se krásky v ulicích z papíru vyrývaj’vrásky Táží se osudu co
Jako duté rytmy tam-tamů klapají jehly podpatků klapají v klubech nočních kde čas jakoby šel
Miss Punk holka proti davu boty od bláta panenkám trhá hlavu Miss Punk chlastem nasáta